"Jsem dokonalá."

26. března 2015 v 20:43 | Writt |  ARTICLES
Holky, vážně... Která z vás si to někdy řekla?
Já osobně dvakrát - na stužkovacím večírku a na maturitním plese. Ovšem je to trochu, dá se říct, pochopitelné, když jsem se týdny dopředu lopotila s kostýmem a s šaty a díky bohu nakonec dopadlo vše podle představ a oba večery jsem si dokonale užila, i když nejen díky tomu, že jsem se cítila krásně.

Ale obecně se dá říct, že jsme se sebou neustále nespokojené.

every girl is beautiful, no matter what society is telling her. <3

Nemusí jít nutně jen o vzhled, můžeme být nespokojení se svým školním prospěchem, se svými zlozvyky, apod. Ale je důležité si vymezit, co znamená být dokonalá. Většina z nás, myslím, by jako synonymum určila např. slovo bezchybná. Jenže za chybu se dá považovat takřka vše, co se nějakým způsobem odlišuje od společností daného vzoru. Můžete mít odstáté uši, vadu řeči a jiné netypické anomálie - automaticky nemůžete být považována za dokonalou. Taková dokonalost ale neexistuje.

Dokonalost je pro nás dosažení vlastních požadavků. Každá z nás má svůj jistý cíl, cíl, kterého chceme dosáhnout. Obvykle ale ani potom nejsme spokojené, protože jsme prostě stvoření kritická a svoje nároky zvyšujeme tak dlouho, dokud z nás nejsou například anorektičky. Slýcháváme od lidí: "Jé, tobě to sluší." a naší odpovědí nadále zůstává: "Jo, jasně, vypadám jak idiot." Od koho to teda vlastně potřebujeme slyšet, abychom tomu doopravdy uvěřily? Nebo jak často?

Myslíte, že existuje někdo, díky jehož pochvalným slovům byste se opravdu začaly cítít takové, jaké ve skutečnosti už celou dobu jste?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jituš♥-xoxo ♥ Jituš♥-xoxo ♥ | Web | 27. března 2015 v 16:26 | Reagovat

Já nevím, nepřemýšlím o tom, asi jednou? Kvůli škole, prostě jsem si řekla, ne jsem dokonalá, ale skvělá myslím. Pokud bych měla počítat to slovo dokonalá, tak by to asi nebylo nikdy. Nejsem ten typ, co se chválí, i když je to asi také špatně, ale nikdo dokonalí není, bohužel.

2 S. S. | Web | 28. března 2015 v 20:07 | Reagovat

Zajímavá úvaha. Musím říct, že přesně tyhle věci raději neřeším. Když se kouknu do zrcadla, pokrčím rameny a řeknu si „Hm, tak lepší už to nebude, heh." Když mě někdo pochválí, poděkuji. Nemyslím si nic. To je asi nejlepší způsob jak se vypořádat s egem - nemít ho, ani malé, ani velké, prostě žádné. Jistě se někdy najdou chvíle, kdy, hm, sebe musíme hodnotit, ale to už je takové... málo časté. No nic.

Myslím, že každý máme takového člověka. Určitý vzor. Může to být máma, táta, profesor nebo klidně vrstevník. Já kdybych takovou osobu neměla, tak bych asi nevěděla co se sebou. :)

Mimochodem - všimla sis, jak rád člověk stáčí téma směrem k sobě?

3 raia | creyativite ^∇^ raia | creyativite ^∇^ | E-mail | Web | 28. března 2015 v 22:58 | Reagovat

Ja to mám zvláštne. Keď sa pozriem do zrkadla, páči sa mi čo tam vidím. Ale na fotkách vyzerám hrozne. Tak netušǐm čomu mám veriť.

4 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 31. března 2015 v 13:09 | Reagovat

Bezvadný článek a zajímavá úvaha.
Já mám strašnou tendenci se snižovat, stále si něco vyčítat, jsem se sebou nespokojená.
"Jsem dokonalá" říkám jen když se na mě přítel zamračí, proč o sobě říkám špatné věci. On mě skoro nutí, abych tuhle větu říkala, ale říkám to jen proto, protože vysvětlovat mu, co je na mě špatně je jako mluvit do stěny. On to nechápe a stále si tvrdí své :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama